STRATEGIE

Udržitelné podnikání je o legitimizaci zisku

V jádru každé firmy je „byznys model“, tedy mechanismus, kterým organizace vytváří hodnotu. Většina současných firem nicméně neusiluje o maximalizaci hodnoty, kterou vytváří, ale o maximalizaci zisku, tedy o zachycení maxima vytvořené hodnoty. Na velikosti nebo podobě vytvořené hodnoty tak v důsledku příliš nezáleží. Hlavní kvalitou hodnoty z pohledu tvorby zisku je její „zachytitelnost“.

Orientace na zisk má své výhody. Zvlášť pro majiteleky a akcionářeky

Zisk je velmi praktickým nástrojem, protože zásadním způsobem zužuje skupinu lidí, k jejichž zájmům je při tvorbě hodnoty třeba přihlížet. Hodnota je o dost vágnější pojem. Co kdo považuje za hodnotné, se liší člověk od člověka – protože hodnota věcí a činů se odvíjí od jejich (ne)dostupnosti a/nebo (ne)atraktivnosti pro každého a každou z nás. Čím pestřejší je složení lidí, o to hůře se nachází shoda nad tím, co je hodnotné. To zisk je jen jeden.

Finanční perspektivě se také nedá upřít, že poskytuje jednoznačná kritéria úspěchu: čím více peněz, tím větší úspěch. Nejlépe to ilustrují titulky článků o podnikatelích*kách, ve kterých se obvykle vyzdvihuje výše zisku či obratu nebo ohodnocení investory.

I firmy, které usilují o pozitivní dopad, se dočkají pozornosti jen za předpokladu, že jsou dobré úmysly doprovázené dobrými finančními výsledky.

Lidských potřeb je 9. Způsobů jejich naplnění nekonečno

Jak tedy o hodnotě mluvit jinak než jazykem peněz? A podle čeho posuzovat úspěšnost firem? Ke každé otázce nabízím po jedné (pracovní) odpovědi:

Za hodnotné považovat naplňování lidských potřeb způsobem, který respektuje ekologické limity planety.
Za nejúspěšnější považovat firmy, které maximalizují legitimitu svých zisků.

V dnešní byznysové praxi je s pojmem „potřeba“ nakládáno velmi volně. S trochou nadsázky lze říct, že za potřebu se označuje cokoli, co lidi přiměje utratit peníze. Jiný pohled nabízí chilský ekonom Manfred Max-Neef ve své teorii Human-Scale Development.

Jedním ze tří hlavních pilířů teorie je sada devíti fundamentálních lidských potřeb, kterou lze najít ve všech lidských kulturách a společnostech:

Na rozdíl od (mezi designéry*kami a konzultanty*kami populární) Maslowovy pyramidy nejsou fundamentální potřeby poskládány do jasné hierarchie. Naopak, naplnění každé potřeby je pro důstojný a spokojený život stejně důležité. Max-Neef dále ukazuje, že naplňování všech těchto potřeb se děje ve čtyřech dimenzích života – nejen v materiální (Having), ale také psychologické (Being), vztahové (Interacting) a re/produktivní (Doing) dimenzi.

Max-Neef ukazuje, že hodnotu mají činy, nikoli věci

Úplně nejzajímavější část teorie jsou ale takzvané „satisfiery“. Max-Neef tvrdí, že potřeb je omezené množství, ale dají se naplňovat neomezeným počtem způsobů, tedy satisfierů. Některé naplňují pouze jednu potřebu, jiné mohou naplňovat několik potřeb zároveň. A různí lidé preferují pro naplnění stejné potřeby různé satisifiery.

Co je ale důležité: satisfiery nikdy nejsou materiální objekty, ale spíš organizační struktury, politické systémy, společenské normy či způsoby chování. Jakýkoli předmět nebo produkt je vždy jen prostředkem pro určitou činnost, která vede k naplnění některé potřeby. Z toho mimo jiné vyplývá, že firma, která „jen“ prodává své výrobky, přímo nenaplňuje žádnou potřebu zákazníků*ic (ale samozřejmě může přímo naplňovat potřeby svých zaměstnanců*kyň).

ESG kritéria jako nástroj k maximalizaci legitimity zisku

Chápat zisk jako zachycenou hodnotu znamená přihlížet k tomu, na úkor koho/čeho byla zachycena. Dá se tedy říct, že míra legitimity zisku je přímo úměrná šíři a pestrosti skupiny, jejíž zájmy byly při tvorbě hodnoty zohledněny. Pokud někdo vytváří zisk za cenu devastace neobnovitelných zdrojů, činí tak na úkor všech, kteří ze zisku nemají prospěch.

Friedmanovská doktrína, že úkolem firmy je maximalizovat zisk, se dá parafrázovat jako „jediné zájmy, na které je třeba brát zřetel, jsou zájmy akcionářů*ek / majitelů*ek“. Vzhledem ke stávajícímu rozdělení majetku ve společnosti to také znamená, že se život většiny má podřídit zájmům menšiny. Proto jsou ESG kritéria tak důležitá: poprvé máme v ruce nástroj, který umožňuje rozlišit, co je a není legitimní zisk tím, že rozšíříme paletu aktérů, jejichž zájmy je třeba zohlednit při tvorbě hodnoty.

V praxi se dnes bohužel používání ESG kritérií omezuje na provozní stránku firmy, nejčastěji optikou environmentálního pilíře. Řeší se emise, odpady, energie. To je samozřejmě dobře. Je ale důležité hledat strategie, jak legitimitu zisku zvyšovat i v ostatních dvou pilířích. Například v pilíři Governance může takovou strategií být změna vlastnické struktury tak, aby se rozšířil okruh lidí, kteří disponují vlastnickým podílem a spolu s ním, a to je klíčové, i rozhodovacími pravomocemi.

Majetkové nerovnosti totiž mají svůj environmentální rozměr. Jak ukázala studie publikovaná v Nature Sustainability, „v roce 2019 vypustilo spodních 50 % světové populace 12 % globálních emisí, zatímco horních 10 % vypustilo 48 % celkových emisí“. Dále článek upozorňuje, že v bohatých zemích jsou to od roku 1990 emise nejbohatšího 1 % lidí, které setrvale rostou, zatímco emise nízko- a středně-příjmových skupin klesají. [1]

Raději přímý užitek z vytvářené hodnoty než rekordní zisky

Je samozřejmě fér říct, že maximalizace legitimity zisku asi většinou povede ke snížení výsledného zisku kvůli vyšším provozním nákladům, protože při tvorbě hodnoty bude třeba zohledňovat širší paletu zájmů. Například potřebu řadových pracovníků*ic nebo dodavatelstva pracovat v bezpečných podmínkách, dostávat za odvedenou práci důstojnou mzdu nebo mít větší kontrolu nad tím, kdy a kde pracují. Nebo potřebu komunit globálního Jihu nerozšiřovat těžbu nerostných surovin. Nižšímu zisku navzdory ale firma bude generovat větší hodnotu, protože přispěje k naplnění základních potřeb celé palety lidí.

Pokud chceme nastartovat udržitelnou transformaci v Česku, je na čase, aby firmy svou činností naplňovaly co nejvíce fundamentálních potřeb co největšímu počtu lidí; aby se měřítkem úspěchu stalo celkové množství vytvořené hodnoty, ne jen množství, které se podařilo zachytit; a aby za takový přístup byly firmy oceňovány od nás všech – zákazníků*inc i zaměstnanců*kyň.

Jak sami pro sebe nebo v organizacích, ve kterých působíte, řešíte téma legitimity zisku?

[1] CHANCEL, Lucas. Global carbon inequality over 1990–2019. Nature Sustainability [online]. 2022, 5(11), 931-938. ISSN 2398-9629. Dostupné z: doi:10.1038/s41893-022-00955-z