UDRŽITELNOST

Pojďme se už prosím nevymlouvat na Čínu

Na jednom z našich projektů jsme ve firmě pořádali sérii workshopů. Cílem bylo zmapovat, jak se zaměstnanci*kyně z různých oddělení staví ke změně klimatu a jak vnímají její potenciální dopad na byznys firmy. Byl to první krok na cestě ke klimatické strategii firmy.

Během workshopu jsme střídali informační bloky s diskuzí. Vždy jsme nejprve odprezentovali nějaká fakta – jaké budou projevy změny klimatu v Česku, jaká rizika pro byznys z toho vyplývají, jaká opatření jsou dostupná –, a pak dali prostor k diskuzi, otázkám a sdílení postojů.

Nepotkali jsme nikoho, kdo by změnu klimatu vyloženě popíral. Většina účastníků*ic nicméně zastávala názor, že ani firma, ani oni samotní*é nemohou k řešení klimatické krize přispět, protože ve srovnání s Čínou, případně Indií, jsou „kapkou v moři“.

Trošku jsme tuhle reakci čekali a měli jsme proto připravený argument, že Česko má v přepočtu na obyvatele dlouhodobě vyšší emise než Čína. S účastníky*icemi ale tahle informace nic neudělala.

Setkání měla být hlavně o rizicích pro byznys, a tak jsme se během přípravy workshopu zaměřili hlavně na ně. Nenapadlo nás, že budeme muset obhajovat vůbec to, že má smysl něco dělat. A tak jsme ani neměli připravený lepší argument.

Ne že by neexistoval. Češi a Češky, spolu se všemi ostatními lidmi v Evropě, totiž mají vliv na čínské emise. Jen jsme k tomu tehdy neměli sesumírovaná data. Příště už budeme mít.

České republice se v 90. letech podařilo poměrně razantně snížit množství vypouštěných emisí díky opuštění těžkého průmyslu. Od přelomu tisíciletí ale úroveň emisí víceméně stagnuje. Částečně je to proto, že jsme stále průmyslovou zemí – tak jako Čína.

Čína je „továrnou světa“. A továrny vypouštějí emise


Vysoké emise Číny jsou důsledkem struktury tamější ekonomiky – průmysl a výroba tvoří přes 46 % HDP. Zároveň je Čína největší exportér na světě. V roce 2006 se export podílel na HDP rekordními 36 %. Po finanční krizi v roce 2008 došlo k výraznému propadu, nicméně od roku 2016 tvoří export zhruba 20 % HDP.

Velkou část čínské ekonomiky tvoří vysokoemisní sektory produkující výrobky, které následně kupují další země světa. Největšími importéry z Číny v roce 2018 byly USA a Evropská unie. Jinými slovy, nezanedbatelná část emisí Číny vznikla na přímou poptávku Američanů*ek a Evropanů*ek. Mezi lety 2002–2015 tvořily exportované emise 15–30 % veškerých emisí Číny. [1]

Podíl exportovaných emisí postupně od roku 2008 klesá, protože Čína začala omezovat vysokoemisní sektory s nízkou přidanou hodnotou jako je hutnictví a textilní průmysl ve snaze podpořit proměnu struktury ekonomiky – tak jako Česko v 90. letech.

V reakci na to dochází k přesunu těchto sektorů do zemí jižní a jihovýchodní Asie, například Indie. Protože látky a kovy potřebujeme stále. Země se mění, ale vzorec zůstává stejný – země globálního Severu konzumují zboží vyrobené na globálním Jihu, ale tváří se, že emise vzniklé výrobou tohoto zboží se jich netýkají. Vždyť jsou jen kapka v moři.

Problém není Čína. Ani Indie. Ani žádná jiná země. Problém je výroba založená na spalování fosilních paliv. Pojďme si to prosím přiznat a místo vymlouvání se na druhé investujme energii do hledání a prosazování alternativ. Času nemáme nazbyt.

S jakými argumenty a výmluvami se setkáváte vy? A jak na ně reagujete?

[1] MI, Zhifu, Jing MENG, Fergus GREEN, D' Maris COFFMAN a Dabo GUAN. China's “Exported Carbon” Peak: Patterns, Drivers, and Implications. Geophysical Research Letters [online]. 2018, 45(9), 4309-4318. ISSN 00948276. Dostupné z: doi:10.1029/2018GL077915

Nová vydání Bez Balastu přímo do vašeho emailu

Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Líbí se vám naše práce?
Pojďme najít cestu ke spolu-práci

Marek Mencl
marek@pabeni.cz
+420 774 444 012