INOVACE

Rozproudění inovací v organizaci

Inovace. Vyprázdněné slovo, které dnes označuje jak události, které zásadním způsobem mění trh, tak drobné změny, kterých si bez reklamní masáže všimne málokdo. Slovo, které může znamenat tolik různých věcí, že ve výsledku neznamená nic konkrétního.

Ale poutá pozornost, protože je spojováno se samými pozitivními vlastnostmi – nový, lepší, rychlejší, výkonnější… jiný. Pozornost je dnes vzácný artikl, a tak je třeba využít každou příležitost jí kus získat. 

Roste ve mně pocit, že z inovace se stále častěji stává cíl sám o sobě. V organizacích vznikají projekty, jejichž hlavním parametrem úspěchu je přinést inovaci. 

Takové zadání je ale výstřel do tmy – „přineste nevím co, protože nevím proč“. Jen zřídka takový záměr dopadne dle očekávání. Mnohem častěji nezbyde nic jiného než neúspěch zamaskovat o to četnějšími zmínkami o inovativnosti výsledku.

Co dělat jinak? Stanovit na začátku projektu konkrétnější kritéria toho, co znamená inovace.

Nechtějte po lidech inovaci, ale vědomé učení se

Stanovit už na začátku projektu, co se počítá jako inovace, je složité, protože se z podstaty věci špatně předpovídá výsledek. Důležité je uvědomit si, že každá inovace je především změna, a to nejen v očích zákazníků*ic. 

Jestliže má organizace nabídnout něco jiného, musí sama začít něco dělat jinak, musí se něco nového naučit. Jinými slovy, nelze vyprodukovat inovaci a přitom vše ostatní zachovat při starém – což je důležitý aspekt inovačních aktivit, který, mám pocit, lidé v organizacích často nevidí, nebo nechtějí vidět. 

Přitom právě nevyhnutelnost změny je něco, co se dá využít při tvorbě zadání inovačního projektu. Nutí nás totiž odpovědět si na otázku: Co se chceme naučit – jako organizace, jako oddělení, jako tým?

Úspěšné jsou ty inovace, které se stanou páteří organizace

Inovační aktivity jsou podstatou přežití firmy. Osvědčené zastarává, a pokud není průběžně nahrazováno novým, dostává se organizace do problému. Snaha o inovaci by proto vždy měla mít oporu v tom, co potřebuje organizace pro své přežití – co zatím neumí, ale v budoucnu bude muset umět.

Na místě jsou otázky typu: Co se díky projektu chceme dozvědět o trhu? Co chceme expanzí změnit na chodu firmy? Co budeme dělat jinak? Jak to ovlivní pracovní náplň? Budou naši zaměstnanci*kyně dělat za dva roky to samé jako teď? 

Každý inovační projekt do organizace přinese spoustu nových informací, vjemů, podnětů. Mít vyjasněné, co se chceme projektem naučit, znamená vědět, jaké informace hledáme, a být připravení s nimi dále pracovat.

Získané informace je třeba nejen vědomě sbírat, ale také někde uchovávat, vyhodnocovat je a rozhodovat se podle nich. Už jen to vytváří tlak na změnu vnitřních procesů, přeskládání priorit a proměnu pracovních náplní. To mám na mysli, když říkám, že změny jsou v souvislosti s inovací nevyhnutelné.

Důležité ale je, že máme na výběr. Buď změnám čelíme reaktivně, až když někde něco skřípe, nebo změny způsobujeme proaktivně tím, že náplň své práce vnímáme jako neustálý proces učení. V prvním případě je inovace cílem, v druhém prostředkem.

UDRŽITELNOST:

1/ Jak dělat CSR jako byznys model
2/ Místo „zeleného růstu“ raději koblihu
3/ Smyslem udržitelnosti není pozitivní dopad
4/ Pojďme se už prosím nevymlouvat na Čínu
5/ Zásluhovost společenské nerovnosti nevyřeší
6/ Příroda na prvním místě nás nespasí

INOVACE:

7/ Rozproudění inovací ve firmě
8/ Přidávání: Inovační strategie, které odzvonilo
9/ Dnešním inovátorům*kám chybí fantazie
10/ Technologie jsou zkratkou, nikoli cestou ke společenskému pokroku
11/ Konverzační AI jsou příležitost naučit se komunikovat s lidmi

STRATEGIE:

12/ Udržitelné podnikání je o legitimizaci zisku
13/ Dvousečnost vyhýbání se riziku
14/ Strategie, taktika, exekuce. Svatá trojice řízení organizace
15/ 3 nešvary strategického rozhodování

Zpět na přehled Bez balastu