INOVACE

Přidávání: Inovační strategie, které odzvonilo

Časopis Nature zveřejnil článek o studii [1], která poukázala na zajímavé kognitivní zkreslení: lidé mají tendenci řešit úkoly přidáváním nového.

Výzkumný tým dal účastníkům*icím studie za úkol upravit stavbu z lega na obrázku s cílem zlepšit stabilitu střechy. Většina navrhla přidat další podpěrné sloupky. Málokoho napadlo odstranit jeden stávající sloupek a střechu umístit rovnou na podsádku. 

Proč? Autoři*ky studie tvrdí, že zúčastněné prostě nenapadlo dílky místo přidávání odstraňovat. V článku pak zaznívá domněnka, že svou roli hraje i obecná tendence současné společnosti oceňovat hlavně ty nápady, které přinášejí něco nového, něco navíc.

Designér*ka se přidávání musí vyhýbat jako čert kříži


Na globálním Severu žijeme uvnitř spletité sítě robustních sociálních a technologických systémů a infrastruktur. Silným motivem našich životů je spotřeba, která i u střídmých konzumentů*ek představuje násobky spotřeby na globálním Jihu. Jinými slovy, dávno máme zdrojů a energie dostatek, jen s nimi špatně hospodaříme.

Jakákoli udržitelná iniciativa by proto měla hledat cesty, jak si vystačit s tím, co už máme, a předcházet dalšímu hromadění „věcí“. Udržitelné inovace proto nesmějí spoléhat na strategii přidávání. 

Architektka a urbanistka Keller Easterling ve své knize Medium Design konstatuje, že stávající pojetí designu, které se zaměřuje na objekty a jasně ohraničené artefakty, není schopné konstruktivně čelit současným, velmi neuchopitelným a těžko ohraničitelným výzvám. [2]

Jako alternativu navrhuje zaměřit se na „prostor mezi objekty“ – chápat design jako všudypřítomné médium, jež nepracuje s věcmi, ale s „protokoly souhry“, které určují, jak mezi sebou věci interagují. 

Designér*ka má podle Easterling navrhovat tyto protokoly s cílem podporovat interakce mezi různými aktéry a usměrňovat je tak, aby vedly k požadovanému výsledku. Jedná se tedy o designovou strategii, která inovuje nikoli přidáváním nového, ale chytrým využíváním stávajícího

Protokoly souhry v praxi


Protože předchozí odstavce jsou celkem abstraktní, na příkladech dvou našich projektů ukážu, jak taková práce s protokoly souhry může vypadat. V obou případech se jedná o prevenční aktivity, jejichž cílem je předejít negativním jevům

1/ Cílem prvního projektu bylo předcházet vzniku bleskových záplav zlepšením schopnosti krajiny zadržovat vodu. Navrhli jsme grantový program, který žadatelům*kám zprostředkovává kromě financí i kontakty na všechny potřebné experty*ky po celou dobu projektu. 

Reagovali jsme tím na fakt, že klíčovou překážkou při realizaci opatření na podporu zadržování vody v krajině není nedostatek expertů*ek nebo peněz, ale komplexita tématu, která snižuje ochotu lidí ho řešit. Vše potřebné už máme, jen je těžké se v tom zorientovat.

2/ Cílem druhého projektu bylo podpořit lidi v tom, aby péčí o své zdraví předcházeli nemocem, kterým se správnou životosprávou a včasnou diagnózou dá předejít. Navrhli jsme program, který lidi odměňuje za absolvování preventivních prohlídek. Odměnou je přitom přístup k již existující infrastruktuře, která lidem dále pomáhá aktivně pečovat o své zdraví. 

Opět jsme vycházeli z faktu, že systém české zdravotní péče je robustní a hlavní překážkou je jeho nepřehlednost a uživatelská nepřívětivost. Není proto třeba nic nového přidávat, stačí chytře využít to, co už máme. 

Kdy naposledy jste nějaký problém vyřešil*a přidáním nového? A skutečně to byl jediný způsob, jak situaci řešit?

[11] MEYVIS, Tom a Heeyoung YOON. Adding is favoured over subtracting in problem solving. Nature [online]. 2021, 592(7853), 189-190. ISSN 0028-0836. Dostupné z: doi:10.1038/d41586-021-00592-0

[2] EASTERLING, Keller. Medium Design: Knowing How to Work on the World. New York: Verso Books, 2021. ISBN 978-1788739320.

Nová vydání Bez Balastu jednou za 6 týdnů ve vašem emailu

Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Líbí se vám naše práce?
Pojďme najít cestu ke spolu-práci

Marek Mencl
marek@pabeni.cz
+420 774 444 012