Z terapeutického programu jsme pro klienty ve výkonu trestu vytvořili srozumitelnou službu
Společně s organizací Volonté a Vězeňskou službou ČR jsme navrhli službu, která klientům ve výkonu trestu zpřístupňuje možnosti terapie a pečujícímu personálu zjednodušuje práci.
O klientovi
Organizace Volonté se přes 20 let věnuje poskytování postpenitenciární péče a podpoře lidí ve výkonu trestu. Díky silné odborné síti (nejen) dluhových a právních poradců*kyň klientům a klientkám pomáhá individuálně řešit jejich životní situace v oblasti finančního zdraví či uplatnění na trhu práce.
Výstupy a výsledky téměř roční spolupráce
Proces průchodu terapeutickým programem od momentu indikace programu vhodným odsouzeným až po možnosti navazující péče po jeho ukončení. Fázi sestavení terapeutické skupiny jsme otestovali se zapojením vězeňského personálu.
Infrastruktura programu se zapojením klíčových aktérů:
5 zapojených věznic
zapojení odbornictva pro účely expertních školení
vytvoření pracovní skupiny pro adaptaci programu specifické cílové skupině odsouzených
Pracovní nástroje, které pomáhají pečujícímu personálu se složením terapeutické skupiny
Komunikační materiály, které srozumitelně přibližují možnosti terapie cílové skupině
Úvodní mapování situace a dílčích výzev
Jedním z klíčových záměrů projektu bylo zavézt do portfolia vězeňské služby nový terapeutický program pro konkrétní cílovou skupinu odsouzených.
Pracovali jsme se dvěma východisky:
Bylo potřeba vytvořit rámec samotné terapie
a navrhnout proces průchodu programem tak, aby byl přístupný pro odsouzené klienty a zároveň aby pečujícímu personálu zjednodušoval dílčí kroky.
Abychom pochopili specifika prostředí navrhované služby, vydali jsme se přímo do věznic. Sbírali jsme potřebné vhledy u odsouzených i u pečujícího personálu. Lidé ve výkonu trestu popisovali své zkušenosti z pobytu za mřížemi, nakolik jim ne/jsou známy možnosti dostupné péče nebo co je v rutinním denním rytmu motivuje ke změně. Jako silné téma se ukázal například problém stigmatu, které se pojí s účastí odsouzených v terapeutických programech a ohrožuje tak jejich bezpečný pobyt ve věznici. Pro řešení této otázky posloužila inspirace metodikou trauma–informovaného přístupu pro sociální pracovníky a pracovnice, která vedla k hledání způsobů, jak podpořit důstojné zacházení s cílovou skupinou.
Pečující pak tematizovali náročnost a intenzitu své práce, problémy spojené s nízkými personálními a časovými kapacitami či nejednotností praxe. Také nám poskytli užitečné vhledy do zavádění podobných programů v minulosti. Aby byla terapie opravdu účinná a vedla k lepšímu životu účastníků, ukázalo se jako zásadní cíleně pracovat s podporou návaznosti péče. Ta bývá často silně narušována například tím, že kvůli nízkým ubytovacím kapacitám bývají odsouzení umisťováni do věznic daleko od místa svého bydliště. Což později znesnadňuje možnosti postpeniterciální péče.
Cesta k výsledkům a výstupům
Navrhnout a otestovat program v celé jeho šíři nebylo v časovém rámci projektu možné. V týmu jsme proto upínali společné síly k tomu, abychom připravili vše potřebné pro jeho pozdější ostré spuštění. Abychom mohli tvořit kolektivně v prostředí, které není příliš zvyklé na změny, ukázalo se jako klíčové mít v týmu zástupce přímo z Generálního ředitelství vězeňské služby. Díky nim jsme mohli pružně rozšiřovat pracovní skupinu o členy a členky pečujícího personálu postupně z 5 různých věznic.
Práce na podobě programu probíhala ve dnou liniích:
Expertní skupina za podpory psychologů a psycholožek z NÚDZ se zaměřovala na výběr a adaptaci vhodné terapeutické praxe. Zde kroky vedly k dlouhodobému (několikaměsíčnímu) formátu skupinové terapie: Konkrétně staví na konceptu Good Lives Model, který rozvíjí pozitivní schopnosti a potřeby účastnictva.
Díky nasbíraným vhledům bylo možné se zapojením pečujícího personálu promyslet průchod programem tak, aby odsouzeným snižoval bariéry pro jejich zapojení. Tomu velmi pomohlo několik intenzivních dvoudenních setkání, kde jsme se postupně věnovali jednotlivým krokům celé služby.
Včasné zapojení klíčových aktérů a připravené podklady nám umožnily otestovat alepoň první fázi programu – sestavení terapeutické skupiny. Díky tomu jsme například zjistili, že posuzování vhodnosti účastníků pro program je lepší dělat podle celkového kontextu trestného činu, či životní situace a ne pouze podle striktních kontraindikací. Nebo že stigma odsouzených spojené s účastí je možné částečně eliminovat tím, že je program komunikován ne jen jako terapie, která "nutí účastníky" ke změně, ale jako rozvojový kurz, kde se mohou něco naučit.
LUKÁŠ JAN NĚMEC
Designer služeb
Pokud se odsouzeným nedostane individuální péče, věznici často opouští ještě s horším chováním
Tomu, aby tuzemský vězeňský systém dokázal plnit úlohu kvalitní sociální služby, stojí celá řada překážek. Ve věznicích chybí zhruba 20% potřebného pečujícího personálu, který je klíčovou složkou pro zabezpečení individuálního přístupu v práci s odsouzenými. Kvůli aktuální podobě trestního zákoníku také často chodí za mříže lidé, kterým by pomohl spíše jiný typ péče. To přidává na celkové přetíženosti a roztáčí kolo recidivy.
Za těchto podmínek také snadno dochází k tzv. prizonizaci, která se mnohdy pojí s tím, že se bez individuální a navazující podpory odsouzených zhoršují i jejich kriminogenní rizikové faktory. Vězeňská služba proto stála o zavedení dalšího prvku podpory v podobě terapeutického programu, která by pomáhala tyto problémy řešit.