Připravili jsme investorovi dialog
s obcemi, který otevírá cestu k realizaci obnovitelných zdrojů energie

Pro českou investiční firmu zaměřenou na výstavbu obnovitelných zdrojů energie jsme navrhli, odmoderovali a vyhodnotili čtyři občanská setkání – vždy dvě v každé ze dvou obcí. Investor díky nim získal detailní porozumění tomu, co lidé v obcích potřebují slyšet a co jim musí doložit. Obyvatelé zase možnost pojmenovat podmínky, za nichž pro ně projekt může mít smysl.

O klientovi

Klient připravoval projekty větrných elektráren ve dvou obcích a hledal partnera, který povede dialog s místními obyvateli.

Oslovili nás proto, že potřebovali nezávislého moderátora. Ve chvíli, kdy investor přijíždí do obce sám a představuje svůj vlastní záměr, se každá jeho odpověď čte jako obhajoba. Byli jsme  třetí stranou, která není placená za souhlas, ale za kvalitu dialogu.

Výstupy a výsledky tříměsíční spolu-práce

1. VÝZKUM OBCÍ A MAPA AKTÉRŮ – desk research a návštěva lokality s desítkami neformálních rozhovorů; identifikace formálních i neformálních autorit.
   

2. NÁVRH DIALOGU – dvě na sebe navazující setkání s odlišnou funkcí, ne jedno projednání.
   

3. MODERACE ČTYŘ SETKÁNÍ – s desítkami účastníků na každém z nich.
   

4. PŘEHLED OBAV, PŘÍNOSŮ A NÁVRHŮ, JAKVYUŽIT VÝNOSY – strukturovaný výstup použitelný pro investora i pro vedení obce.
   

5. VYHODNOCENÍ A DOPORUČENÍ DALŠÍCH KROKŮ – včetně doporučení, co je potřeba změnit v samotném projektu, nikoli jen v jeho komunikaci.

Jak se díváme na účast lidí v rozhodování

Do projektu jsme vstupovali s naším obvyklým systémovým rámcem. Na každý systém – organizaci, službu i obec se díváme čtyřmi optikami, které o jeho fungování rozhodují víc než formální pravidla:

• Moc – kdo o čem skutečně rozhoduje a kdo nese následky rozhodnutí jiných.

• Smysl – jaký účel systém sleduje a nakolik ho jeho aktéři sdílejí.

• Toky zdrojů – kam plynou peníze, čas a pozornost.

• Informace – kdo co ví, kdy se to dozví a čemu je ochoten uvěřit.

U veřejného projednávání se pozornost obvykle soustředí jen na poslední z nich. Předpokládá se, že odpor vzniká z nedostatku informací, a tedy že stačí lépe vysvětlovat. Naše zkušenost z tohoto projektu ukazuje něco jiného: informace jsou nutnou, ale nikoli postačující podmínkou. Rozhoduje se o důvěře– a ta se odvíjí od toho, jak jsou v místě rozdělené moc a toky zdrojů.

Tento pohled se propsal do každého návrhového rozhodnutí, které jsme udělali.

Cesta k výsledkům: Přijít dřív, než se rozdají role

Klíčovým rozhodnutím bylo strávit v obci čas ještě před prvním setkáním. Vedle rešerše dostupných zdrojů jsme vyjeli do lokality a vedli desítky neformálních rozhovorů.

S obyvateli, se zástupci místních spolků, s dobrovolnými hasiči i s neformálními skupinami, které v obci existují mimo oficiální struktury.

Zajímalo nás nejen to, co si lidé myslí, ale kdo je v obci skutečnou autoritou. Formální a neformální moc se často nepřekrývají.

Odnesli jsme si konkrétní poznatky:

• Obnovitelný zdroj nebyl hlavní tématem obce. Za své priority obyvatelé i vedení obce shodně označovali kanalizaci a chodníky. To znamenalo, že od setkání nešlo čekat proud nových nápadů. Klíčovou otázkou bylo, jak se případné výnosy propojí s tím, co obec skutečně potřebuje.
  

• Minulost byla v místě přítomná. V nedaleké obci stojí větrné elektrárny už řadu let. Místní si z té doby pamatují především jednorázový příjem a sliby, které podle nich nebyly naplněny. Právě proto tam navazující projekt neprošel. Nešlo o spor o technologii, ale o zkušenost s tím, komu z ní plynul užitek.
  

• Obec není jeden celek. Někdy je dělelení patrnější – místní části jsou geograficky oddělené. Jindy jsou dělení spíš v hlavách obyvatel. Obyvatelé opakovaně zdůrazňovali, že přínos nesmí skončit jen v (domnělém) centru.
  

• Lidé neměli představu o čase. Realizaci odhadovali na deset let a nedokázali si představit, kdy by z ní měli první užitek.

Každé z těchto zjištění se propsalo do návrhu setkání. Ne jako doplněk, ale jako konkrétní úprava programu, otázek a toho, co jsme po investorovi požadovali doložit.

Dvě setkání, ne jedno

V obou obcích jsme postupovali stejně:

První setkání představilo záměr a otevřelo prostor pro obyvatele. Po krátkém úvodu, vystoupení starosty a představení projektu jsme přešli k práci ve skupinách nad třemi otázkami: „Co vnímáte jako možný přínos, čeho se obáváte a jak byste navrhovali využít případné výnosy?“ Výstupem byl seznam témat a otázek, které obec sama určila jako podstatné.

Mezi setkáními měl domácí úkol investor. Z prvního setkání vyplynulo, co je potřeba doložit – potvrzenou výšku stožáru, realistické vizualizace z míst, která lidé znají, a konkrétní příklad toho, co projekt znamená pro účet typické domácnosti v obci.

Druhé setkání bylo o odpovědích. Přizvali jsme odborníky přesně na ta témata, která obec pojmenovala, prošli jsme otevřené otázky i místní specifika a informovali jsme o skutečném stavu projektu.

Tím se posunula mocenská pozice v místnosti. Kdo určuje program, ten drží část moci. Investor nepřišel podruhé prezentovat, ale odpovídat na to, co si lidé vyžádali.

Důvěryhodnost nevzniká argumenty, ale zkušenostmi

Nejsilnější poznatek celého projektu se týkal toho, co v místnosti skutečně funguje.

Obavu z hluku nezmírnila technická data. Zmírnil ji člověk z nedaleké obce, který uvedl, že elektrárnu vzdálenou několik set metrů od svého domu prakticky neslyší, a doporučil ostatním, aby se přijeli přesvědčit sami. Osobní zkušenost působila v diskusi důvěryhodněji než jakýkoli obecný argument.

Podobně s vizualizacemi. Mapa umístění lidem pomohla, ale nestačila. Chtěli vidět, jak bude vetrná elektrárna vypadat z hřiště, od svého domu, z místa, kudy chodí denně. Abstraktní zobrazení nedává odpověď na otázku, kterou si ve skutečnosti kladou.

Setkání jsme proto navrhovali jako službu s vlastní zákaznickou cestou: kdo přichází, s jakým očekáváním, v jakém rozpoložení, co si odnáší a od koho co potřebuje slyšet.

Co si z projektu odnášíme

Základní aktivity tohoto projektu byly na trhu s participací běžné – rešerše, výjezd do lokality, dvě setkání, vyhodnocení. To bylo záměrné. Chtěli jsme si ověřit, zda umíme metody z designu služeb a organizačního designu přenést do prostředí občanské participace.

Umíme. Přidaná hodnota se ukázala především ve dvou místech: v přípravné fázi, kde rozhoduje kvalita porozumění místu, a v designu procesu, kde se klíčové je to, kdo má v jaké fázi jaký vliv.

Zároveň se potvrdilo to, co jsme tušili už na začátku. Dobře vedená participace pracuje se smyslem a informacemi. Umí vysvětlit, proč projekt vzniká, a doložit, co obnáší. S mocí a toky zdrojů ale nehýbe. Proces rozhodování je pořád stejný: investor vlastní, obec dostává kompenzaci, dopady nesou obyvatelé. Žádná kvalita moderace na tomto rozdělení nic nezmění.

Právě tady vidíme prostor pro další krok.

Kam s tím jdeme dál

Česko stojí na prahu zásadních investic do transformace energetiky a využívání přírodních zdrojů. Projekty větrných elektráren, bioplynových stanic nebo rozšiřování pískoven a lomů jsou nezbytné pro plnění klimatických cílů, udržení konkurenceschopnosti a zajištění energetické bezpečnosti. Současně narážejí na odpor obcí a občanů, protože jejich přínosy jsou vnímány jednostranně.

Proto v Pábení chceme podporovat projekty, které jdou za hranici veřejného projednávání.

S obcemi, investory i občany chceme hledat modely spolu-vlastnictví a sdílení benefitů. Chceme zasahovat přímo do rozdělení moci a toků zdrojů, ne jen do kvality vysvětlování. Že to jde, ukazuje praxe z Německa a Rakouska, kde například energetická družstva běžně fungují a obce i domácnosti se stávají spolu-vlastníky solárních a větrných elektráren. Nenesou tedy jen následky, ale sdílejí výnosy a mají právo určovat pravidla provozu.

Připravujete projekt obnovitelného zdroje a chcete ho s obcí postavit jako partnerství, ne jako vyjednávání o kompenzaci?

Ozvěte se.