Úpravou nabídky produktů a služeb jsme pomohli posílit finanční stabilitu nevládní organizace

Výstupy a výsledky 5měsíční spolupráce

1. Zmapování STÁVAJÍCÍ NABÍDKY a prodejní argumentace

2. Formulace nové PRODEJNÍ ARGUMENTACE

3. STRATEGIE ROZVOJE nabídky produktů a služeb

4. Specifikace pro NOVÝ PRODUKT – elektronickou příručku

5. NÁVRH OBSAHU příručky i prodejní stránky

Úvodní mapování situace a dílčích výzev

Začali jsme dotazníkem, ve kterém jsme zjišťovali, jak to mají rodiče se vzděláváním skrze webináře. Snažili jsme se pochopit, jaké jsou silné a slabé stránky webináře o digitální výchově, který byl tou dobou jedinou nabídkou Onfine cílenou na rodiče.

Zjistili jsme, že nárůst zájmu o webináře v době covidu začal s odeznívající pandemií zase opadávat, a rodiče, kteří webináře zatím ještě vyhledávali, začali dávat přednost jiným tématům, než je výchova.

Navázali jsme hloubkovými rozhovory, kterými jsme chtěli lépe zmapovat, jak rodiče přistupují k digitální výchově svých potomků. Ukázalo se, že na ní najde čas jen menšina velmi motivovaných rodičů, pro které je bezpečí dětí v digitálním světě prioritou. Pro většinu ostatních se kvůli celkové náročnosti rodičovské role jedná o okrajové téma – minimálně v pojetí, které propaguje Onfine.

Z poznávací fáze jsme si odnesli důležitý vhled: Onfine nabízí v oblasti digitální výchovy pracné řešení, které má pomalé výsledky – ale většina rodičů chce snadné řešení a rychlé výsledky, zvlášť pokud za to má zaplatit.

Cesta k výsledkům a výstupům

Rychlým řešením v kontextu digitální výchovy je rodičovská kontrola, tedy nástroje, které umožňují mít pod kontrolou digitální zařízení používaná dětmi. Jenže vyznat se v nabídce dostupných možností a vše dobře nastavit, není jen tak. V českém prostředí navíc nikdo nenabízel žádnou ucelenou pomoc, pouze kusé a úzce zaměřené rady.

Měli jsme hypotézu, že pokud rodičům nabídneme kompletní balíček tipů na osvědčené nástroje a pomůžeme jim s jejich nastavením, budeme schopní oslovit podstatně širší okruh lidí než skrze stávající nabídku.

Abychom si hypotézu ověřili, vytvořili jsme 3 nabídky – e-book, videokurz, konzultace – ve dvou verzích: jedna kladla důraz na získání kontroly skrze technická opatření, druhá na bezpečí dětí skrze dlouhodobou práci se vztahy.

Pro každou nabídku jsme vytvořili online reklamu a webovou stránku, skrze kterou mohli rodiče projevit zájem. A pak vše nechali týden běžet, jakoby se jednalo o běžnou nabídku.

Díky cílení na reálné rodiče v nesimulovaných podmínkách jsme si ověřili, že důraz na technická řešení skutečně vyvolává větší odezvu než důraz na práci se vztahy, a to bez ohledu na druh nabídky. Také jsme zjistili, že nejpoptávanější formou pomoci s technickými opatřeními je e-book.

Na základě těchto zjištění jsme připravili strategii, jak nabídku produktů a služeb nastavit tak, aby přitahovala více platících rodičů, a zároveň jsme nadefinovali, co by mělo být součástí elektronické příručky (e-booku), aby obsah odrážel naše zjištění ohledně toho, co je pro rodiče v kontextu technických opatření důležité vědět.

Proč vlastně vztah dětí k technologiím řešit?

Text níže je úryvek z příručky Jak na rodičovskou kontrolu: Bezpečnostní a technická opatření při výchově digitální generace.

„Internet a technologie jsou novým, komplexním a neustále se měnícím světem, ve kterém je snadné zabloudit. Jejich užívání se však dnes nedá vyhnout a nelze je ignorovat ani v rámci výchovy. Algoritmy a návykový design přitom rodičům tak trochu hází klacky pod nohy a může se zdát, jako by na ně byla všechna pravidla krátká.

O tom, jak velkou součástí našich životů se technologie staly, vypovídají i statistiky z českého prostředí. Podle výzkumu z roku 2020 denně využívá mobilní telefon až 82 % dětí školního věku a dá se očekávat, že je to aktuálně ještě o něco víc. Na sociálních sítích pak průměrný Čech v roce 2024 tráví 144 minut denně a je-li mladší 27 let, bývá to dokonce 210 minut denně.
Z našich dat rovněž vyplývá, že až 84 % dětí ve věku 12–15 let tráví na mobilním telefonu více času, než by samy chtěly. 20 % stejně starých dětí přitom přiznává, že jim technologie nepříznivě zasahují do života.

Naštěstí máme i dobré zprávy: technologie můžeme využívat v náš prospěch (pro vzdělávání, zábavu či komunikaci), aniž by to ohrozilo naši pohodu a bezpečí. Jak budeme s technologickými vymoženostmi zacházet a jak moc si je připustíme k tělu, totiž pořád můžeme značně ovlivnit. A tuto úlevnou myšlenku bychom měli předávat i dalším generacím.

O dnešních dětech se sice říká, že se s mobilem v ruce už narodily, ale to neznamená, že ho umí používat tak, aby jim neškodil. Jakým způsobem děti technologie využívají, přitom podle výzkumů i praxe zásadně ovlivňují rodiče. Naše data však prozrazují, že se většina rodičů (82 %) s dětmi o online světě nebaví ani se do něj nezapojuje společným hraním nebo sledováním obsahu (88 %).

Neodsuzující komunikace o technologiích a zájem o obsah, které dítě konzumuje, přitom tvoří nenahraditelnou základnu, na níž se teprve dají vystavět smysluplná digitální pravidla.

Rodiče zároveň potřebují umět reflektovat, v jakých situacích a jakým způsobem technologie sami využívají.“